Chci se s vámi podělit o radosti, které společně se svou rodinou zažíváme. Náš příběh začal před dvěma desetiletími. Řemesla našich předků jsme si chtěli vyzkoušet na vlastní kůži a provází nás až  do současnosti.

• Vlastníma nohama jsme ušlapali hlínu v hliníku, smíchali ji se slámou a rukama z ní postavili pece. Jedna byla na tavbu železné rudy, druhá na vypalování keramiky, třetí na pečení chleba. Všechny sloužily svému účelu několik let.
• Synové vykopali základy k domu, sekyrami pokáceli stromy a z nich vytvořili vazbu střechy. Vypěstovali si dlouhé žito, posekali ho ručně kosami, postavili panáky na poli, ty svezli na žebřiňáku do stodoly a obilí vymlátili cepy. Ze slámy uvázali došky a došky povřísly uvázali na latě střechy. Polozahloubený dům máme na zahradě doteď. O celé této cestě se můžete dočíst v knize Příběh obilí.
• Vymlácené žito jsme semleli na mouku a z ní začali péct vlastní chléb. Ze zbylé slámy jsem začala plést ošatky, aby těsto mělo kde kynout. Pletení ošatek i jiných nádob se slámy učím zájemce na kurzech. Za tuto činnost jsem obdržela ocenění Nositel tradice Pardubického kraje v oboru výroby nádob ze slámy.
• Přadný len na jaře zasejeme na políčko, plejeme ho, trháme, sušíme, drhneme, močíme a rosíme, sušíme, lámeme, češeme, předeme niť a z té utkáme plátno. S touto cestou seznamuji zájemce na kurzech a sami si pak zkoušejí práci na nástrojích a upředou si vlastní niť. Naše cesta se lnem je popsána v knize Příběh lnu.
• Jsme Spolek archaických nadšenců